Jedete si tak z práce, těšíte se na volný večer s rodinou, nebo s rodinou na návštěvu k babičce, na dlouho plánované rande… a cestou uvidíte autonehodu. Co uděláte? Ujet od autonehody je trestné, dokonce i "jen" neposkytnutí pomoci má určenou trestní sazbu. I tak se ale stává, že lidé raději neudělají nic, protože si nejsou jistí, co dělat. Po přečtení tohoto článku to ale rozhodně nebude Váš případ.
Co tedy udělat hned, a co naopak chvíli počká?
Zastavit v bezpečné vzdálenosti za nehodou
Zapnout výstražná světla
Obléknout reflexní vestu
Umístit výstražný trojúhelník
Spolucestující odvést na bezpečné místo nebo zaúkolovat
U havarovaného auta vypnout motor, zapnout výstražná světla
Zjistit stav havarovaných pasažérů
Poskytnout život zachraňující opatření (tepenné krvácení, zástava dechu)
Zavolat na tísňovou linku
Poskytnout první pomoc podle pokynů záchranné služby
V případě, že uvidíte, nebo se stanete účastníkem dopravní nehody, hlavně nepanikařte. To je ale blbost, že? Velice lehko se radí z bezpečí domova. Co ale v takové situaci opravdu dělat? V první řadě chraňte sebe a svou bezpečnost. Zastavit byste měli v dostatečné vzdálenosti za havarovaným vozidlem, protože v takových chvílích je namístě myslet na nejhorší, třeba na případný požár poškozeného auta. Na svém autě vypněte motor a zapněte výstražná světla, která upozorní ostatní řidiče na nebezpečí, a své auto bezpečně zaparkujte. Ideálně až za havarovaným vozidlem, abyste nebyli první na ráně v případě nepozorného řidiče, který by do stojícího auta mohl nabourat. Pokud máte možnost zaparkovat mimo vozovku, například na sjezdu do pole, určitě toho využijte, zvýšíte tak bezpečnost a snížíte omezení provozu.
Pokud máte v autě další pasažéry, posuďte, jestli je vhodné, aby u autonehody pomáhali. Ještě před vystoupením z auta byste si měli všichni obléknout reflexní vestu, přestože povinná je jen pro řidiče. Pokud vyhodnotíte, že nejsou potřeba, odveďte je na bezpečné místo (za svodidla, únikovým východem na dálnici, na chodník, na kraj pole), aby byli chráněni před kolem jedoucími auty, před možným požárem nebo výbuchem havarovaného auta, ale také před šokem, který by jim podívaná na dopravní nehodu mohla způsobit. Vzpomeňte na případ z roku 2005, kdy herec Marián Labuda srazil dvě ženy, které po autonehodě na dálnici zůstaly stát u středových vozidel.
Ze svého auta vytáhněte výstražný trojúhelník, který umístíte v dostatečné vzdálenosti před havarované auto ve směru jízdy, aby včas upozornil ostatní řidiče na nebezpečí. Dostatečná vzdálenost je podle zákona alespoň 50 m, na dálnici potom 100 m. Raději si ale představte, v jaké vzdálenosti byste vy byli schopni zareagovat a zpomalit, nebo zastavit vozidlo. Trojúhelník postavte k pravému okraji vozovky, ale zároveň tak, aby byl dobře viditelný pro ostatní řidiče. Nejlepší je, když můžete úkol zajištění výstražného trojúhelníku někomu předat a jít se věnovat zraněným. Ani při umisťování trojúhelníku ale nezapomínejte na svou bezpečnost, snažte se jít po kraji vozovky, mít na sobě reflexní vestu a sledovat, co se děje kolem.
Po zajištění bezpečnosti dojděte k havarovanému autu, případně autům. Jako první musíte zjistit situaci. Nejdůležitější je zajistit bezpečí i tady, vypněte proto motor všech zasažených vozidel otočením klíče v zapalování, a pokud to jde, zatáhněte ruční brzdu. Stále větší počet aut používá místo klasického klíče tzv. pasivní klíč. V těchto typech aut je motor nutné vypnout startovacím tlačítkem, není možné pouze vytáhnout pasivní klíč ze zapalování, je totiž možné, že nedojde k vypnuté motoru vozidla. Další neméně důležitý úkol je zjistit počet a stav osob v havarovaných vozidlech, a zavolat na tísňovou linku. Tento krok jsme podrobněji popsali v minulém článku První pomoc a jak na ni (1): záchranná služba.
Dispečer Vás provede všemi kroky, zjistí od Vás všechny potřebné informace, a pokud to bude potřeba, bude Vám asistovat při vyprošťování osob z vozidel i při první pomoci. Nezapomínejte však, že v takové situaci většinou nejste sami.
Oslovte přihlížející, zastavte projíždějící, zaúkolujte lidi kolem sebe. Pokud Vám nikdo sám od sebe nejde pomoct, nespoléhejte na "pojďte sem někdo", raději řekněte konkrétně "vy pane v červené bundě" nebo "pojďte mi prosím pomoct vy paní" a ukažte, koho myslíte.
Vyhnete se tak rozpačitým pohledům přihlížejících, kteří si říkají, že právě na ně určitě nemluvíme, on to udělá někdo jiný. Je to stejný princip, jako když se na firemní poradě rozdávají úkoly a mají se nahlásit dobrovolníci. Kolikrát už Vám proběhla hlavou myšlenka, že se určitě přihlásí někdo jiný?
Po zajištění bezpečnosti a zavolání na tísňovou linku je čas na pomoc postiženým. Nejdříve musíme zjistit, jak na tom pasažéři ve vozidlech jsou, což jste patrně již udělali během hovoru se záchrannou službou nebo s hasiči. Lidi, kteří jsou schopni se samostatně pohybovat, je potřeba odvést do bezpečí, tedy za svodidla, na chodník a podobně. Pamatujte ale, že v šoku, který velmi pravděpodobně účastníci nehody utrpěli, lidé často necítí bolest, a budou se tak zdát naprosto bez problémů, i když mohou mít vážná zranění, a tak je vhodné je na bezpečném místě posadit. Nikdo by neměl od nehody odejít bez lékařské prohlídky, jen lékař totiž může zhodnotit zdravotní stav pacienta, a nese za své rozhodnutí odpovědnost.
Další kategorií jsou lidé, kteří utrpěli vážná zranění a nemohou se sami přesunout, jsou však při vědomí. Takovým pomůžeme podporou nebo odnesením, aby byli také v bezpečí. Pohybovat nebudeme s pasažéry zaklíněnými ve vozidlech, ani s těmi, kteří by mohli mít poraněnou páteř. Nejdůležitější však je zachovat základní životní funkce, tedy tep srdce a dech. V případě ohrožení základních životních funkcí se člověka snažte vyprostit, pokud to je aspoň trochu možné. Také v případě hrozícího požáru auta je nutné všechny cestující z auta vyprostit. Se vším vám pomůže dispečer, se kterým budete v telefonním kontaktu.
V případě nehody motocyklu by na sobě motorkáři měli mít helmu, která jim velmi pevně obepíná a tím chrání hlavu. Zároveň je ale velmi těžké motorkářskou helmu bez zkušeností sundat, naopak hrozí riziko poranění krční páteře. Pokud jste účastníkem nebo svědkem dopravní nehody při které byl účastníkem i motocykl, snažte se u motorkáře zjistit stav vědomí a dechu jen přes otevřené hledí helmy. Samozřejmostí je, že pokud by zraněný nedýchal, je nutné helmu sundat i přes riziko zhoršení poranění. V tomto případě je velmi důležité sundávat helmu za pomoci další osoby, kdy jeden drží hlavu a krk zraněného, aby fixoval pozici krční páteře, a druhý opatrně stahuje helmu. I u motocyklu dáváme pozor na případné vzplanutí, a bezpečnost dodržujeme ještě opatrněji, protože ležící motocykl je z pohledu řidiče jedoucího ve vozidle mnohem méně viditelný než stojící auto.
Při dopravní nehodě, jejímž účastníkem je cyklista, postupujeme stejně, není ale nutné bát se sundat helmu, protože tato nedrží pevně na hlavě i po odepnutí. Jistou výhodou je, že nemusíme zajišťovat kolo, to totiž nemá schopnost vzplanutí. I když u dnešních elektrokol je i tohle relativní.
Co všechno bude zajímat dispečera tísňové linky? Určitě se bude ptát na místo dopravní nehody. Pokud se nacházíte někde na cestě mezi poli a nejsou kolem žádné orientační body, je nejlepší říct odkud jste jeli, jakou poslední obcí jste projeli, jakým směrem jedete. Záchranářům velmi pomohou i zdánlivé detaily - opuštěný statek, říčka, kříž u cesty, pomník.
Další důležitou informací je, kolik vozidel se nehody účastnilo, kolik bylo ve vozidlech lidí, a kolik je zraněných. U dětí nebo naopak seniorů uvádíme i přibližný věk, který pomůže záchranářům objasnit situaci a nachystat se na zásah. Těhotné ženy po dopravní nehodě by se vždy měly nechat vyšetřit, i pokud se cítí zcela v pořádku, protože některá zranění jsou zdravotníci schopni odhalit, ještě než je pocítí i samotná žena, a mohou tak zachránit zdraví nebo dokonce život ženy i dítěte.
Nemusíte se bát, že byste na něco důležitého zapomněli, dispečer se bude postupně ptát na všechny informace, takže stačí poslouchat otázky a odpovídat podle toho, co vidíte.
Kdy k dopravní nehodě volat policii? V případě že je účastníkem i třetí osoba, vznikla škoda třetí osobě (tou může být i stát v případě veřejného majetku). Dále při zranění, usmrcení, nebo i jen podezření na zranění, v případě že vznikla škoda větší než sto tisíc korun, pokud nejste schopni zprovoznit komunikaci, z vozidla unikly provozní kapaliny, a ve všech případech, kdy se účastníci nehody nejsou schopni dohodnout.
Věřím, že opakování je matka moudrosti, a tak není nikdy dost článků a poučení o první pomoci. Doufám ale, že první pomoc nebudete nikdy potřebovat, a jestli ano, pamatujte, že největší chybou je neudělat nic. A tak Vám závěrem přeji co nejvíce kilometrů bez nehody.
Další zdroje
Další díly: