Jako dnes si pamatuji, když jsem si dělala řidičák. Můj otec, šofér z povolání mě toho naučil opravdu hodně. Ale co mi hlavně doslova tloukl do hlavy, bylo předjíždění do horizontu. Vždycky mi tvrdil, že není nutné ten kopec vyfičet za každou cenu, ale dojet do cíle. „I kdyby před tebou jel traktor desetikilometrovou rychlostí, jeď za ním. Nepředjížděj ho. Měj trpělivost. Nikdy nevíš, jaký blázen ti vyletí z druhé strany.“ Slova, která by se dala doslova tesat do kamene. A musím říct, že se tím dodnes řídím. A výsledek? Spousta tisíc ujetých kilometrů bez nehody. A to nejsem žádný trpělivý řidič, pouze v určitých situacích opatrný.

Jeden můj známý mi na základě rozhovoru vnukl do hlavy jednu myšlenku, která mě opravdu nikdy nenapadla. Nutno dodat, že to je také řidič z povolání, který je na cestách každý den.

Řekl mi toto: „Víš co znamená jedna sekunda na silnici? Už tě někdy napadlo, kolik toho ujedeš při devadesáti kilometrové povolené rychlosti za jednu vteřinu? Právě tahle vteřina je hodně důležitá v momentě, když tě na horizontu překvapí buď blázen, který tam předjíždí nebo nějaká překážka právě za tím horizontem?“

Na tuto otázku jsem nebyla schopná reagovat, protože tohle mě fakt nikdy nenapadlo.

Začali jsme propočítávat. Výsledek byl docela zarážející. Takže si to shrneme. Při povolené devadesáti kilometrové rychlosti za hodinu na okresních cestách, auto ujede za sekundu nějakých 25 m. Za tolik důležitou vteřinu. Logicky to není nic, ale je nutno brát v potaz spoustu jiných aspektů. Například, než překážku zaregistrujete, než zareagujete třeba tím, že dupnete na brzdy. A brzdná dráha při téhle rychlosti? Ta se pohybuje od 45 metrů na suché silnici. Při reakci za pouhou sekundu ujedete celkem 70 metrů do zastavení. Jinak v tomto bodě má samozřejmě vliv i stav vozovky, pneumatik a spousta jiných aspektů.

V tomto případě se bavíme o stojící překážce, kterou bych ještě ráda maličko rozvedla. Je mnoho důvodů, proč za horizontem může být nějaká stojící překážka. Kupříkladu traktor, který seká trávu. Ten sice nestojí, ale jeho rychlost se rovná nule. Další možností je osobní auto, které tam může stát z jakýchkoliv důvodů. Porucha, třešně na stromě, nutné čůrání potomka a tak dále.

Opravdu je nutné postavit auto hned pod horizontem? Potomek nebo vy nevydržíte už těch pár metrů dál? Bylo by fajn, kdyby se takto stojící auto vyskytovalo minimálně 200 m pod horizontem se zapnutými výstražnými světly a trojúhelník minimálně 50 m od auta. Takto jste krásně viditelní a ti, co právě ten horizont přejíždí, mají dostatek času na nějakou adekvátní reakci. Třeba tím zachráníte život nejen sobě, ale i těm, kteří nestihnou zareagovat.

Tohle byla stojící překážka. A co třeba protijedoucí auta? To znamená pohybující se překážka? Co zkusit propočítat předjíždějící auto, jedoucí do protisměru? Kolik tam asi zbývá času na nějakou reakci? Vcelku žádný.

Další modelová situace: vy zaregistrujete překážku ve svém jízdním pruhu, okamžitě začnete brzdit, ale auto za vámi tu překážku nevidí. Než stihne zareagovat i šofér za vámi, může se stát, že se vám mezitím podívá do kufru.

Z toho vyplývá další důležitá věc a to, že je opravdu nutné dodržovat předepsanou vzdálenost mezi jedoucími osobními auty, která činí 30 m. Pánové, protože jste to především vy, sáhněte si do svědomí. Dodržujete opravdu předepsanou vzdálenost? Opravdu se nelepíte na zadek auta před vámi? Tohle je hodně velký nešvar řidičů. Za tímto účelem už jsou na našem trhu i samolepky, které jsou více než trefně úsměvné.

Dalším nešvarem řidičů je předjíždění na plné čáře, které jsou v drtivé většině na silnicích právě při stoupání do horizontu. Ano, plná čára není zeď, dá se přejet, ale ne za cenu ohrožení někoho dalšího. Já vždycky tvrdím, že když jsi hazardér a je ti jedno, jestli se rozmlátíš, potom ale neohrožuj další kolem sebe. Rozmlať se prostě sám.

Hodně nepochopitelná je pro mě situace, kdy je auto plné například dětí a řidič jede, jako by byl v autě sám. Tohle mi vážně hlava nebere. Takhle hazardovat s životy svých blízkých? Není lepší jet podle pravidla, že když si nejsem stoprocentně jistý, tak prostě nepředjíždím? Každý by si měl uvědomit, že když sedí za volantem, je zodpovědný za všechny, kteří s ním sedí v autě. A zodpovědnost je to vážně velká.

Tady se musím přiznat, že i já dokážu pořádně dupnout na plyn. Přesto se řídím tímto heslem a musím konstatovat, že zatím se mi to vyplatilo. I já jsem už udělala spoustu dopravních přestupků. V drtivé většině se jednalo o překročení rychlosti. Ale nikdy ne tam, kde to nebylo přehledné. Tam bývám vážně opatrná.

Buďte i vy a dojeďte v pohodě do cíle.