Tady by se to dalo rozvést, protože záleží na okolnostech. Chodci mají přednost v momentě, pokud jsou již na přechodu. Potom je povinnost každého jedoucího auta zastavit. Chodce na přechodu nesmíte jako řidič auta podle platných předpisů ohrozit. To platí i v případě, kdy se chodec chystá vstoupit na přechod. Řidič by měl umožnit chodci bezpečné překročení vozovky. Toto sice není povinností řidiče, ale jakási slušnost.

Co to znamená pro nás, pro řidiče? Snížit rychlost, a to už v momentě, kdy se chodec k přechodu přibližuje. Může se totiž stát, že chodce jednoduše přehlédnete a on vám tam vstoupí v naivním přesvědčení, že má vždy přednost. A je schopen skočit vám přímo pod kola, aniž by se rozhlédl.

Velkým nešvarem je parkování před přechodem. Chodec má omezený výhled, stejně jako vy. Malé dítě je za autem snadné přehlédnout. Dalším rizikovým faktorem jsou maminky s kočárkem. Některé sice před přechodem ukázkově zastaví a rozhlédnou se, nicméně kočárek se svým zlatíčkem nevědomky vysunou do vozovky. U dětí je dalším problémem jejich nezkušenost, špatný odhad a zmatkaření. Dítě může při pocitu nebezpečí zatuhnout a zůstat stát, nebo naopak pokusit se proběhnout - a skočí pod kola auta v protisměru. Proto pokud nemáte spolehlivý výhled nebo vidíte děti, je lepší počítat s nejhorší variantou a připravit se na ni. 

A jak je to na silnicích s více pruhy? Je to jednoduché. Řidič musí zpomalit nebo přímo zastavit v momentě, kdy vidí, že tam již nějaké auto jedoucí stejným směrem přibrzďuje, nebo už tam zastavilo. V případě, že jedete v opačném směru a nemůžete chodce ohrozit, zastavovat nemusíte.

Dalším, velmi nebezpečných přecházením je za nějakým větším vozidlem, jako je nákladní vůz nebo autobus. Nejednou se stalo, že protijedoucí auto srazilo chodce, který vstoupil do vozovky hned po vystoupení z autobusu. Bez rozhlédnutí se samozřejmě. Jako řidič auta jedoucí z protisměru nemáte sebemenší šanci chodce včas uvidět. 

Modelový příklad této situace: není to tak dávno, co jsem jela po čtyřproudé silnici v pravém pruhu. Těsně před mým příjezdem křižovatkou naskočila červená. Zodpovědně jsem dobrzdila a zůstala stát. V ten moment kolem mě současně prosvištěl v levém pruhu nějaký šílenec, který měl na háku nějakou červenou barvu. Ignoroval fakt, že zprava se chystají vyjíždět auta, která měla už zelenou. A co bylo úplně nejšílenější, přímo před mým autem začal přecházet chodec po přechodu. Přiznávám, že jsem v ten moment vykřikla v očekávání nejhoršího. Naštěstí ke srážce nedošlo. Nezlobte se na mě, ale tohle je vážně na pořádnou přes držku a odebrání řidičáku.

Kdy dále chodci nemají přednost? Ve městech, kde jezdí tramvaje, musí brát v potaz, že právě před tímto dopravním prostředkem přednost nemají. Poslední situací jsou vozidla s takzvaným právem přednostní jízdy. V reálu to jsou sanitky, hasiči, policisté. Prostě ti, kteří jedou se zapnutými majáky a sirénou. To samé v takovém momentě platí i pro řidiče.

A tak jako pro řidiče platí pravidla silničního provozu, stejně tak platí pravidla i pro chodce před vstoupením do vozovky. V tomto případě by si měli samotní chodci uvědomit, že jsou tím nejzranitelnějším článkem při dopravní nehodě.

Tak jako případ řidiče, který zavinil dopravní nehodu na frekventované čtyřproudé křižovatce v Brně Židenicích ve večerních hodinách, kdy byla již vypnutá světelná signalizace. Přijíždějící šofér v pravém pruhu nejen že nedodržel předepsanou rychlost v obci, ale zřejmě ani nevěnoval pozornost dění před sebou. Svoji vinu zde pochopitelně nesly i tři přecházející ženy. V levém jízdním pruhu jim zastavilo auto a dalo jim přednost. Ženy potom naprosto bezstarostně vstoupily do pravého jízdního pruhu, aniž by se opět rozhlédly. A jak to v takovém případě dopadá, bylo na uvedeném videu jasně vidět. Řidič auta v druhém jízdním pruhu do žen najel. Jedna stihla uskočit, o druhou se jen tak lehce otřel. Třetí žena bohužel takové štěstí neměla. Auto ji v plné rychlosti nabralo a odhodilo o několik metrů dál. V tomto případě naštěstí sražená chodkyně přežila.

Buďte obzvlášť obezřetní, když:

  • Vidíte u přechodu děti. Raději zastavte a nechte je v klidu přejít.

  • Zastavuje autobus na zastávce. Rozhodně stojící autobus neobjíždějte.

  • Máte blokovaný výhled, například parkujícími auty. Dítě snadno přehlédnete.

  • Stmívá se. Chodec v tmavém oblečení je vidět špatně, i když je přechod osvětlený.

  • Chodec má na hlavě naraženou kapuci a v uších sluchátka! Podle mého skromného názoru jsou tihle jedinci nejvíc neukáznění a tím pádem největším rizikem.

  • Chodec zírá do mobilu. 

A jak nejlépe reagovat?

  • Pokud chodce nevidíte, ale cítíte riziko, sundejte nohu z plynu a případně ji přesuňte na brzdu. Zkrátí se tím reakce o pár desetinek sekundy, což může být rozdíl mezi nouzovým zastavením a srážkou.

  • Udržujte oční kontakt s chodci. Lépe odhadnete jejich úmysl.

  • Dejte chodcům najevo, že je pouštíte, například krátkým probliknutím nebo pokynutím ruky, a začněte zpomalovat. Spolu s očním kontaktem budou vědět, že o nich víte, přejdou a vy nebudete muset úplně zastavit.

  • U menších dětí počítejte s nečekaným a raději vždy zastavte. I když jsou na opačné straně silnice.

Proto buďte prosím vždy obezřetní. Pamatujte, že život je opravdu to nejcennější, co máme. A že plech je fakt odolnější než křehké kosti.