Na otázky odpovídal dopravní policista, podpraporčík Libor Medlánek

Pane podpraporčíku, jak vypadá obyčejná denní služba dopravního policisty?

To je každý den jiné. Každopádně ale platí, že jsme prakticky celou službu v terénu. Buď kontrolujeme dodržování dopravních předpisů nebo vyjíždíme k havárkám.

Můžete nám prosím prozradit, jaké přestupky jsou policisté schopni nebo ochotni tolerovat a které naopak ani náhodou?

To se nedá říct takhle jednoduše. Tolerovat by se správně nemělo nic. Jsou ale situace, kdy opravdu přistupujeme pouze k domluvě. Ono hodně záleží na tom, o jaký dopravní přestupek se jedná. V žádném případě ale není možné tolerovat překročení povolené rychlosti a samozřejmě alkohol či jiné návykové látky.

Tomu rozumím. Povíte mi, co jste tedy schopní tolerovat, případně v jakém momentu postačí pouze domluva?

Tak jsou to například nerozsvícená světla ve dne, prasklá žárovka, chybějící povinné vybavení auta, špatné parkování, a spousta podobných drobností. V takových případech z naší strany dochází pouze k upozornění a požádání o odstranění závady. 

Vraťme se k alkoholu za volantem. Pokud teda máte podezření nebo čistě náhodou takového řidiče zastavíte, jaký je postup? Samozřejmě dáte řidiči dýchnout či líznout, abyste zjistili množství alkoholu nebo drog v krvi. Co se děje s takovým řidičem potom?

V první řadě po zastavení kontrolujeme doklady a pokud se nám řidič nezdá úplně v pohodě, přikročíme k dechové zkoušce. Pokud je alkohol tester negativní a řidič se chová nějak podivně, potom přistoupíme k testu na drogy. Jak jste správně podotkla, takový řidič se musí podrobit zkoušce na drogy, a to formou líznutí speciálního papírku, který prokáže nebo neprokáže přítomnost drog. Pokud jsou testy pozitivní, řidič se odváží na odebrání biologického materiálu. Posléze se podle množství látek v krvi vyhodnocuje, zdali se jedná jen o přestupek, či trestný čin. Tady je to dost odlišené, protože například u alkoholu se do jedné promile v krvi jedná pouze o přestupkové jednání. Nad jedno procento už je to klasifikováno jako trestný čin ohrožení. U drog je to maličko jiné. Záleží na tom, zdali se jedná o takzvaně tvrdé drogy nebo měkké. V obou případech je ale řidič odvezen na další zkoušku.

A co se stane v případě, že opravdu v sobě řidič má nějakou tu návykovou látku, kromě toho, že ho zkontrolujete? Je mu odebraný řidičský průkaz na místě nebo na to nemáte právo?

V takovém případě je řidiči přímo na místě odebraný řidičský průkaz. Auto je zabezpečené proti odcizení a odstavené na nějakém místě, kde si ho může později někdo z pověřených osob vyzvednout. Samozřejmě po řádné kontrole.

Jak tomu mám teď rozumět? Jako že řidič, kterému jste právě odebral řidičák, si musí sehnat někoho, kdo si auto vyzvedne? A pokud nikdo takový není, co se děje s autem potom?

Ano, přesně tak. Pokud nikdo takový není, tak auto prostě zůstává stát tam, kde ho jeho majitel opustil. Ale za celou moji éru jsem tohle ještě nezažil. Vždycky si to všichni nějak zařídí a vozidlo odvezou.

Co by podle policie měli řidiči dělat správněji, než dosud?

Toho by se našlo hodně, v čem by se řidiči měli zlepšit. Poslední dobou bohužel panuje mezi řidiči agresivita, nepochopení a spousta jiných nešvarů, které kolikrát vedou až k nějakému vystupňování napětí a klidně i napadení jeden druhého. Prostě by se měli mnozí řidiči naučit více tolerance a pochopení.

Kteří řidiči jsou statisticky nejhorší a kteří nejlepší? Vedou se takové statistiky?

Takové statistiky se bohužel nevedou, a podle mých zkušeností je to hodně individuální. Ale pokud bych to mohl posoudit, potom jsou ženy opatrnější řidičky. Ne lepší, to ne, ale prostě opatrnější. Jejich nehodovost není ani zdaleka tak vysoká, jako u mužů. Samozřejmě se nedá říct, že všechny řidičky ovládají volant bravurně. (Smích).

A co překročená, povolená rychlost? Je velkým nešvarem českých řidičů?

Překročení povolené rychlosti je bohužel nejčastějším přestupkem řidičů. Tady bych zase mohl vypíchnout mladé a nezkušené řidiče. Ti mají největší potřebu jezdit velmi rychle, ačkoliv jejich zkušenosti v žádném případě neodpovídají jejich kolikrát hodně divoké jízdě.

Není to také dané silnými auty?

Tak samozřejmě, že to je dané silnými motory. Potom jde jen o to, jak to mladý, nezkušený řidič dokáže ukočírovat.

Myslíte jako nějakou havárkou?

Ano, přesně tohle mám na mysli. Poslední dobou nám totiž na silnicích umírají docela mladí lidé, kteří prostě jen nezvládli ukočírovat svoji divokou jízdu.

A jak je to s výškou uložených pokut? Přijdou vám adekvátní vůči okolním státům?

Na tohle jsou naše zákony, které nejsme schopni ovlivnit. Já si myslím, že jsou příliš nízké a pro někoho doslova směšné. Pokud vím, v okolních státech směrem na západ jsou pokuty a tresty daleko přísnější. A troufnu si i říct, že jsou tam i řidiči daleko ukázněnější.

Takže si myslíte, že to je dané přísnějšími postihy, ano?

Myslím, že ano. On je docela rozdíl, když za rychlou jízdu u nás dostanete například tři tisíce korun nebo někde jinde za to samé klidně i desetitíce.

Pokud policisté zastaví řidiče porušujícího dopravní předpisy, jak probíhá vyšetřování dopravního přestupku, jak moc je to papírování a co nejvíce zdržuje?

Většinou se to řeší blokovou pokutou hned na místě. V první řadě si musíme zjistit přes terminál podle dokladů totožnost řidiče. Kolikrát se nám už stalo, že po prozkoumání jeho identity jsme narazili na celostátně hledaného pachatele. Pokud u řidiče nezjistíme nic závažného, potom je mu vystavená bloková pokuta. Pro nás nejhorší je možnost oznámení příslušnému správnímu orgánu. To se musí zadokumentovat, zpracovat spisový materiál v kanceláři. Ten se následně odesílá právě na zmiňovaný správní orgán, kde je přestupek dále projednáván.

Prozradíte nám, jak probíhá vyšetřování nehod? Jejich průběh?

V tomto případě záleží především na rozsahu škody, zranění a dalších věcí. Například, pokud se jedná pouze o plechy a není žádné zranění, potom se vše řádně zadokumentuje, vyměří se pokuty, zjistí se vina toho, kterého řidiče, a pokud jsou auta pojízdná, během chvilky je hotovo. V případě, že se jedná o zranění nebo dokonce úmrtí, potom je vyšetřování na docela dost dlouho. Ale jak jsem již podotkl, vždy záleží na míře škody.

A jak je to se statistikami přestupků? Mohou je policisté veřejně sdílet?

Statistiky nehodovosti jsou zcela běžně přístupné veřejnosti na stránkách policie.

Přejděme k ježdění cizinců u nás. Jaké jsou možnosti v jejich trestání, pokud se nějakým způsobem prohřeší proti našim dopravním předpisům? Nebo jim přestupky projdou?

V žádném případě jim nic neprojde. Problém je pouze v tom, že doma jezdí zodpovědně, jak jsem již kvitoval, u nás to někteří vůbec neřeší. Naše pokuty jsou pro ně bohužel směšně nízké. Tím samozřejmě netvrdím, že jsou takoví všichni. Pokud se jejich prohřešek předává k správnímu orgánu, potom je jen malá šance jejich vymožení. Cizinec odjede zpět do své vlasti a vymáhání je potom hodně složité. Každopádně se ale neřeší, jestli je to cizinec nebo místní občan. Pokuty a sankce jsou pro všechny stejné.

Vraťme se k překročení povolené rychlosti. Existuje nějaká tolerance jejího překročení? Pokud vím, tak tachometry v autě nikdy neukazují přesnou rychlost.

Tak samozřejmě, že nějaká ta tolerance existuje. Například, když pojedete po dálnici nebo silnici, kde je povolená větší rychlost než někde ve městě, potom jsme ochotní přimhouřit oko až do výše deseti kilometrů nad limit. V praxi to znamená, že pokud je někde povolená rychlost dejme tomu devadesát kilometrů v hodině a vy si to budete svištět do stovky, potom jste v toleranci. Ale myslím, že tohle by řidiči nemuseli zrovna vědět. Znáte to, hned toho budou zneužívat. (Smích).

A jak je to s překročením rychlosti v obci, kde je povolená pouze padesátka, někde i méně? Tam jste také takhle benevolentní?

Tak v tomhle případě by neměl být benevolentní žádný policista, protože tady je hodně velké riziko nehody, ať už jsou to chodci nebo například odbočující auta a tak dále. Tady jsme nekompromisní.

A jakým způsobem rychlost měříte? Kolikrát jsem už byla svědkem, že policie zastavila auto, za kterým jelo. Nikde žádný radar.

Dopravní policie má radar v autě, kterým je schopná změřit vaši rychlost. Proto se hodně jezdí neoznačenými auty.

A jak řešíte například předjíždění tam, kde je třeba nepřehledný úsek nebo plná čára?

Pokud jsme svědkem takového přestupku, potom řidič docela riskuje i odebrání řidičáku. Za tohle jsou hodně tvrdé postihy, protože jsou život ohrožující. Jak víte, existuje bodový systém a pokud má už takový hazardér nějaký ten škraloupek, může se mu stát, že se tímto prostě vyboduje.

Existují i na dálnicích radary měřící rychlost?

Bohužel ne a myslím, že to je docela škoda. Na dálnicích jsou pouze senzory, které kontrolují dálniční známky.

A jak to funguje v praxi, když radar v obci zachytí překročení rychlosti? Jak často se toto vyhodnocuje?

Takovýto přestupek se vyhodnocuje prakticky okamžitě. Za tímto účelem jsou operátoři, kteří mají radary na starosti. V momentě, kdy je zaznamenaný přestupek, dostane operátor upozornění. Je vyfocená značka auta a naměřená rychlost. Hned na to se kontroluje majitel auta, který je záhy upozorněný na překročení rychlosti s uvalenou pokutou. Zároveň takový hříšník dostává pozvánku k návštěvě policejní stanice, kde je mu předložená vyměřená pokuta.

Dovolte mi poslední otázku. Existuje organizace právníků, která zastupuje provinilé řidiče a různými právními kličkami se snaží zabránit pokutám, odnětí bodů nebo dokonce vězení, pokud je to větší prohřešek. Jak se na tuto organizaci koukáte vy, jako policista, který stíhá právě hříšníky, nedodržující pravidla silničního provozu?

Podle mého soukromého názoru, by tuhle organizaci měli zakázat. Maří naši kolikrát zoufalou snahu dohnat chronické porušovače pravidel silničního provozu k zodpovědnosti. Je hodně smutné, když si opravdu dáme velkou práci s takovým řidičem, a ten se nám nakonec doslova směje do očí, protože ví, že ho tahle organizace z průšvihu vyseká. Samozřejmě za nemalý peníz. Naštěstí je takových řidičů málo. Tyto služby nejsou právě z nejlevnějších, takže si každý řidič může lehce spočítat, že pokud má zaplatit například dva tři tisíce nebo zaplatit právníkům z této organizace desetitisíce, potom raději zaplatí pokutu. Něco jiného je samozřejmě v případě, že se jedná například o synka nějakého bohatého podnikatele, který ho prakticky vyplatí klidně i v případě alkoholu nebo drog. Potom si my policisté klademe otázku, proč tuhle práci vlastně děláme. Ale je to bohužel dané naší legislativou a zákony, se kterými nic neuděláme.

Děkuji za rozhovor.